čtvrtek 15. prosince 2011

mám na tváři tvé vlasy.

Zavřeme své city do sklenic,
ikdyž víme že bez nich nejsme nic.
A z těch sklenic spolu budem pít.
V pokoji je tma a taky klid.

Zavřeme své touhy do krabic.
Zavřeme je na den a na měsíc.
Přidáme je tam někam k náladám,
V pokoji jsem já a nejsem sám.

Mám na tváři tvé vlasy
Mám na tváři tvé vlasy
Budou asi lepší časy
Mám na tváři tvé vlasy

Zavřeme se spolu do klecí.
Zavřeme a budem děsně nad věcí.
Popustíme uzdu vlastním snům.
Přivítáme pocit nových dnů.

hrad z kartonu.

Každou středu z kartonu postavím si hrad.
Budu ho dobývat a občas v něm i spát.
Opevním se před tvým světem daleko pod parapetem.

Každý čtvrtek z papíru postavím tam věž.
Ty se svými názory si do tý věže běž.
Chybí mi zde jedna věta lehce nepolapitelná.

V pátek hrad si rozbořím a nepůjdu už spát.
Shoří všechno v popel , to co jsem měl rád.
Shoří i část tvé duše nebudu ti víc už dlužen.

Nic není jak bejvávalo.
Tak řekni co se tady stalo.
Jediný místo co mám rád
Je můj z kratonu hrad.

mezi řádky.

 --dialog muže a ženy--

Napíšu tvé jméno a k němu pár přídavných .
Tímto tempem napíšu ročně asi dvanáct knih.
Ve třinácti kapitolách popíšu tvojí krásu.
Nevynechám ani jeden vlas z tvých vlasů.

A já namaluji tvůj portrét na nebe.
Bez tebe jsem jak bez sebe.
A to všechno jenom pro tebe.
Namaluji tvůj portrét na nebe.

Ty a já jsme kapitola otevřená.
Já a ty jsme volný konec trilogie.
Ty a já, jeden muž a jedna žena.
Já a ty jsme nedohraná melodie.

Mezi řádky budu slova psát
o tom že vážně mám tě rád.
A jen proto aby příběh vznik
napíšu „my“ a otazník.

A já odpovím ti krátkým čtyřverším
o tom že jsi ze všech nejlepší.
A jen proto aby náš příběh vznik.
Napíšu my a vykřičník.

Ty a já jsme kapitola otevřená.
Já a ty jsme volný konec trilogie.
Ty a já, jeden muž a jedna žena.
Já a ty jsme nedohraná melodie.