mám na tváři tvé vlasy.

Zavřeme své city do sklenic,

ikdyž víme že bez nich nejsme nic.

A z těch sklenic spolu budem pít.

V pokoji je tma a taky klid.

Zavřeme své touhy do krabic.

Zavřeme je na den a na měsíc.

Přidáme je tam někam k náladám,

V pokoji jsem já a nejsem sám.

Mám na tváři tvé vlasy

Mám na tváři tvé vlasy

Budou asi lepší časy

Mám na tváři tvé vlasy

Zavřeme se spolu do klecí.

Zavřeme a budem děsně nad věcí.

Popustíme uzdu vlastním snům.

Přivítáme pocit nových dnů.

hrad z kartonu.

Každou středu z kartonu postavím si hrad.

Budu ho dobývat a občas v něm i spát.

Opevním se před tvým světem daleko pod parapetem.

Každý čtvrtek z papíru postavím tam věž.

Ty se svými názory si do tý věže běž.

Chybí mi zde jedna věta lehce nepolapitelná.

V pátek hrad si rozbořím a nepůjdu už spát.

Shoří všechno v popel , to co jsem měl rád.

Shoří i část tvé duše nebudu ti víc už dlužen.

Nic není jak bejvávalo.

Tak řekni co se tady stalo.

Jediný místo co mám rád

Je můj z kratonu hrad.

mezi řádky.

 --dialog muže a ženy--

Napíšu tvé jméno a k němu pár přídavných .

Tímto tempem napíšu ročně asi dvanáct knih.

Ve třinácti kapitolách popíšu tvojí krásu.

Nevynechám ani jeden vlas z tvých vlasů.

A já namaluji tvůj portrét na nebe.

Bez tebe jsem jak bez sebe.

A to všechno jenom pro tebe.

Namaluji tvůj portrét na nebe.

Ty a já jsme kapitola otevřená.

Já a ty jsme volný konec trilogie.

Ty a já, jeden muž a jedna žena.

Já a ty jsme nedohraná melodie.

Mezi řádky budu slova psát

o tom že vážně mám tě rád.

A jen proto aby příběh vznik

napíšu „my“ a otazník.

A já odpovím ti krátkým čtyřverším

o tom že jsi ze všech nejlepší.

A jen proto aby náš příběh vznik.

Napíšu my a vykřičník.

Ty a já jsme kapitola otevřená.

Já a ty jsme volný konec trilogie.

Ty a já, jeden muž a jedna žena.

Já a ty jsme nedohraná melodie.